Ani devátá etapa nebyla k českým účastníkům Dakaru 2016 moc milosrdná. Ondřej Klymčiw havaroval a poranil si nohu i pánev, Rudolf Lhotský skončil pro vyčerpání. Rozpálený písek dal zabrat i autům a truckům. Martin Prokop několikrát zapadnul, Martin Kolomý opět dojel s velkou ztrátou a Jaroslav Valtr dokončil etapu na třech defektech. Defektu se nevyvaroval ani Martin Macík.

MARTIN MACÍK
V 9. etapě se dakarští závodníci opravdu zapotili. A to doslova. Po kroupách, sněhu a písečných bouřích bylo tentokrát na programu obrovské horko. Teploty přes 40 stupňů ve stínu a rozžhavený písek v kombinaci se zcela rozbitou tratí udělaly z aktuální etapy horké peklo, kterým se několika závodníkům nepodařilo vůbec projet. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva bojovali ze všech sil, i když jim tentokrát náhoda příliš nepřála a postavila jim do cesty hned dvě nehody, jejichž řešení vyžadovalo velké fyzické nasazení. Do cíle nakonec posádka týmu KM Racing dojela na 21. místě. Ale vzhledem k faktu, že pondělní 9. etapa byla náročná pro všechny závodníky a problémy různého charakteru postihly většinu týmů, kluci v průběžném hodnocení poskočili na cenné 12. místo.      

Martin Macík se svou posádkou v pondělí startoval do náročné 9. etapy z 13. místa. A tentokrát to nebyla žádná legrace. „Máme za sebou extrémně těžkou etapu a musím říct, že jsme si během ní poprvé sáhli na dno našich sil,“ popisuje Martin Macík. „V úvodu jsme předjeli dva kamiony. A potom to začalo. Zapadli jsme, ale auto nám, naštěstí, pomohl vykopat jeden z projíždějících závodníků, kterému tímto velice děkujeme. Vydali jsme se znovu na cestu a pomalu se začali prokousávat vpřed,“ popisuje vývoj závodu pilot Liazu Martin Macík.

Na trati bylo obrovské vedro a terén, kterým kamiony projížděly, byl hodně rozbitý. „Jen pro ilustraci, přes sto kilometrů jsme jeli na jedničku, víc se nedalo,“ popisuje Martin. „Auto bylo totálně rozžhavené. A pak přišlo další nadělení. Museli jsme měnit kolo, protože nám začalo utíkat. Myslím, že částečně za to mohlo to obrovské horko. Byla to hodně náročná situace, protože nám došla voda, byli jsme už fyzicky vyčerpaní z řešení předchozí nehody, přehřátí, měli jsme mžitky před očima a vůbec se nedalo dýchat. Všude kolem byla mračna vápenatého prachu, který nás dusil. Za zhruba 25 minut jsme kolo vyměnili, naskočili do auta, šlápli na to a zase začali předjíždět auta před námi. Zastavily nás až červené praporky pořadatelů, které signalizovaly předčasný konec etapy,“ popisuje Martin.

„Tímto děkuji mému trenérovi Pavlu Provázkovi za dokonalou fyzickou přípravu před závodem, protože díky ní jsem dnes našel dostatek sil vše zvládnout,“ vzkazuje Martin. V bivaku teď budou mechanici zjišťovat, v jakém stavu je po dojetí 9. etapy liazka, která si dnes na rozbitém terénu také užila své. Každopádně, přes noc si kluci odpočinou, doplní síly i tekutiny a zítra bude jejich cesta letošním nevyzpytatelným Dakarem pokračovat dalším dobrodružstvím.  

MARTIN PROKOP
„V deváté etapě jsme se bohužel nevyvarovali problémů a třikrát jsme se zakopali. Poprvé to bylo proto, že jsem se lekl, že Gordon havaroval. Stál na místě, kde se těsně za ním skákalo z metrového srázu do řeky. Já jsem to raději zašlápl, protože jsem nevěděl, kudy jet. Bohužel se vrátil problém se spojkou. Nedokázal jsem vyřadit zpátečku a strašně jsme se tam zasekali. Když jsme se rozjeli, tak jsme po kilometru potřebovali vyjet z řeky ven, jenže tam bylo zaseklé Mini. To jsem sice dokázal objet, ale měl jsem malou rychlost a nedokázal jsem vyjet na kopec. Když jsem couval dolů, tak se mi zase zasekla zpátečka a nešla vyndat, což byl zase strašný zásek. A když už jsme si mysleli, že je vše vyřešeno, tak nám na rovinkách přestalo jet auto, protože se přehřálo a skočilo do nouzového režimu. Klesli jsme do feš feše, kde jsme potřebovali jet na trojku, ale nakonec jsme museli jet až na jedničku a zapadli jsme. Tam jsme se vytrápili nejvíce, protože to vedro bylo fakt strašné. Sáhli jsme si s Jendou na dno. Už jsem si chvíli říkal, že to blbě dopadne. Vyhlížel jsem kamiony a čekal jsem, jestli nepřijede Tomáš Vrátný, aby nás cuknul ven, ale nakonec jsme se dostali ven vlastníma rukama a pokračovali jsme. Musím říct, že to pro mě bylo hodně těžké. Jsem rád, že jsme v cíli, protože mi nebylo vůbec dobře. Jsem nachlazený a hlava nefunguje jak má, takže je pro mě Dakar čím dál těžší.“

MARTIN KOLOMÝ + JAROSLAV VALTR
Pravý Dakar 38. ročníku začal osmou etapou a nastavené tempo organizátoři udrželi i včera. Nejlépe se s nástrahami tratě vypořádal z tria jezdců TATRA BUGGYRA RACING týmu Jaroslav Valtr, který v průběžné klasifikaci poposkočil již na deváté místo a zaujal pozici nejlepšího Čecha. Naopak v dobrém nebudou na devátou etapu vzpomínat Martin Kolomý a Tomáš Ouředníček.

Osmá etapa se postarala o největší změny v pořadí za celý letošní Dakar a to i přesto, že byla zkrácena. Důvodem byla nejen její specifikace, ale především enormní vedro, které ničilo závodníky i stroje. Motorkáři kolabovali, motory se přehřívaly a benzín se vařil. Jarda Valtr se s nástrahami porval velmi obstojně a nejen že dojel opět v první desítce, ale zároveň se do ní probojoval i v celkovém pořadí a zaujal pozici nejlepšího Čecha. Posádka Jaroslava Valtra přitom měla obrovské štěstí, a sice když do cíle dorazila se třemi defekty. Díky zkrácení tratě o sto kilometrů tak nemusela ztrácet čas výměnou pneumatik.

„Jsme rádi, že to dneska zkrátili. Byl to doslova očistec, doslova peklo na zemi. Upekli jsme se jak my, tak auto. Nejelo to, museli jsme zastavovat a chladit. Museli jsme jet opatrně a podřídili jsme tomu úplně všechno, jeli jsme prostě na dojetí. Navíc jsme od půlky trati měli tři defekty, takže jsme byli rádi, že jsme to stihli tak tak dofukovat. Dělat v tomto vedru defekty by byl velký problém. Hned na začátku jsme se zahrabali s Versluisem v takové díře, ale bylo nás tam více. Bylo to hodně rozbitý, trnitý křoví, bylo to fakt hrozně nebezpečný. Podél celé trasy se povalovali motorkáři a čtyřkolkáři, lítají tam helikoptéry a házejí jim vodu. Zdravotníci mají dnes plné ruce práce, takže jsem moc rád, že jsme v cíli,“ uvedl po dojetí v Belénu Jarda Valtr.

„Ještě že tu trať zkrátili, jinak bychom museli minimálně dvě pneumatiky měnit, protože bychom dalších 100km na nich nedojeli. To by nás v tomto vedru zabilo, minimálně určitě mě,“ snažil se zavtipkovat Josef Kalina.

Naopak Kolomý s Ouředníčkem nebudou na 12. ledna vzpomínat v dobrém. Martin dorazil s technickými problémy až na 33. místě se ztrátou přes dvě hodiny, Tomáš dorazil do bivaku zcela vyčerpaný a se ztrátou více jak šesti hodin. Kolomý po skončení deváté etapy už zdaleka nebyl tak skleslý, jako v den předchozí. Bylo mu jasné, že veškeré naděje na celkové umístění jsou kompletně zmařeny, a tak zbytek etap pojme bruntálský jezdec jako přípravu na nadcházející ročník. „Co se dá dělat, i takový Dakar prostě je. Bohužel nás potkala stejná závada jako včera, a to nejspíš v důsledku té předešlé rány. Jediné pozitivní je, že jsme v cíli a můžeme zítra pokračovat. Celkový výsledek už nehraje roli, ale do cíle chceme určitě dojet. Podřídíme další počínání testování nových věcí, které chceme nasadit pro další ročník. Je mi to moc líto vůči všem, co nám drží palce a fandí nám, věřte, že budeme dělat maximum, abychom toho beduína jednou urvali,“ řekl v bivaku deváté etapy Martin, který startoval mezi kamiony až jako devětatřicátý a na prvním mezičase byl už třetí!

„Jestli někdo na začátku tvrdil, že letošní ročník není Dakar, tak po dnešku o tom nemůže být řeč. Tato etapa byla přesně taková, která k Dakaru patří a která přesně rozhoduje. Nám se na začátku hodně dařilo a předjeli jsme spoustu aut i kamionů. Kdybychom jen dojeli do cíle, tak věřím, že jsme zpátky ve hře. Podívejte se jen na ty dnešní rozestupy. Bohužel se nám to nepovedlo a zastavila nás technická závada,“ konstatoval kopilot David Kilian.

“Byl to děs. Viděli jsme závodníky v slzách. V Hummerovi byl tak žhavý benzín, že jsme museli zastavovat každých 400 metrů. Voda na pití byl tak horká, že se nedala pít. Musíme poděkovat všem divákům, kteří nám dávali svou vodu, čímž nás doslova zachránili. V jednu chvíli jsme se rozhodli, že naši účast v dakarském závodě ukončíme, ale pak nás manager týmu Buggyra informoval, že RZ byla zkrácena. Byli jsme asi 80 kilometrů od cíle, tak jsme se rozhodli, že to dojedeme. Cíle jsme dosahli doslova s vypětím všech fyzických i psychických sil. Teď nedokážu říct, jestli budeme zítra pokračovat,” řekl vyčerpaný Tomáš Ouředníček.