Před pěti lety zemřeli při Horácké Rally Mirek Levora a Pavla Třebínová. Věnujme jim tichou vzpomínku a připomeňme si je osobní vzpomínkou Toma Němce, kterou napsal před třemi lety.

Nadááár Bambino, zase čumíš do vrtačky?

Nevím kde začít. Mirďu jsem poznal na Labské Rally 2005, když jsem natočil jeho havárii. Vyměnili jsme si čísla s tím, že mi pošle adresu a já mu pošlu kazetu. Vpůli týdne zvoní telefon a na druhé straně drátu Míra. Ahoj, já jsem ten, co jsi ho natočil na Labské. Po pár větách mi nabídl vstupenky na ukončení Fabia Cupu do plzeňského pivovaru. Občas jsme si vyměnili pár sms, až mi jednou zazvonil telefon. Míra povídá, že jede do Boleslavi a rád by mne navštívil. Po první návštěvě nabraly věci rychlý spád a začal mě navštěvovat častěji a častěji.

Vzpomínky jak grilujeme makrely a moje nešikovné ruce makrelu rozporcovaly tak, že ji Míra jedl asi dvě hodiny a strašně nadával. Míro, asi po stopadesáté promiň. V životě máte mnoho přátel, ale mezi těmi mnoha přáteli je někdo, pro kterého by jste udělali vše a to samé by on udělal pro vás. Míra byl zajímavý člověk. Historek a povídání o lumpárnách co mi vyvedl je mnoho. Tyyy jo, zítra vstávám do práce v půl páté. To nedám. Míra měl hned odpověd. No, já se budu celou noc učit, tak ti ve tři ráno zavolám, abys náhodou nezaspal. Opovaž se, povídám. Ráno ve 3 mi opravdu zvoní mobil. Vracím se ze svatby kamarádky v podroušeném stavu. Je jedna hodina ráno a já nelením vytočit Mírovo číslo. Neboj já nespím. Mě jen tak nedostaneš, ozvalo se.

Jsem zámečník a věta, kterou do smrti nezapomenu je Nadááár Bambino, to už zase čumíš do vrtačky? Míra byl zamlklý člověk, ale když se otevřel, bylo to sluníčko plné srandy a fórků. Samozřejmě na moji osobu :-D Míra byl i velký profesionál. Jeho jednání s lidmi bylo velice citlivé. Táboření to byla naše nejčastější činnost. Připravoval jsem dřevo a za zády slyším. Prosímtě, já ty lejšpánky na zátop udělám. Od té doby mě k tomu už nepustil. Krásná byla Bohemka 2007, kde jsme dokonce trénovali jednu z vložek mým autem. V roce 2007 nahradila Martina Pecha na sedadle spolujezdce vždy usměvavá Pavla Třebínová. Nahradila jej skvěle. Vyhrávají třídu na Horácké Rally.

Horácká Rally o rok později byla to nejsmutnější, co se mohlo stát. Jsem 14 dní ženatý a jako svatební dar dostáváme poukaz na nákup v marketu. Je to jasný - koupíme gril. Chvíli jsme na Rallyshow a frčíme pro gril. Přijede Míra a budeme grilovat to je jasný. Cestou domů mi zvoní telefon a dozvídám se, co se stalo. Nevěřím. Ještě večer mi Míra psal. Osud je velká zbraň. Lidé jako byly Míra a Pája si zasloužili mnohem, mnohem více. Bolest ustupuje, ale vzpomínky, ty nám nikdo nevezme. Život je někdy boj, ale musíme to zvládnout. Přiznám se, že mi strašně chybí telefonáty o půlnoci typu: Bambino potřebuju něco zaletovat, nebo hlášky typu: Hele viděl jsem tě na videu jak na setkání mistrů zdrháš před Pechem. Víš co je divný? Proč utíkáš jen ty. Pech tenkrát vylétl z trati na trávu a já opravdu zdrhal skoro do Boleslavi :-D. Do meilu mi chodily fotky kde je názorně namalováno jak fotografové fotí, jen já utíkám. Hele Míro mám na stránkách komentáře viděl jsi? Jasný viděl. Už jsem ti tam jeden dal. Počkej a jakej. Nick Asafa Powel. No a to je co Míro?? Vygoogli si to a uvidíš. Když jsem zjistil, že je to nějaký sprinter, válel jsem se smíchy.

Míra byl první člověk, který mě svezl v závodním autě. Bylo to nádherný ale strašně jsem se bál. Na dalších testech jsem řekl, že přenechám místo jiným. Mírkovi se mé rozhodnutí vůbec nelíbilo. Na závěr proběhlo focení na sedadle spolujezdce. Míra si odskočil a když se vrátil a viděl mě v závodáku pronesl. Ven. Ty se fotit nebudeš. Joo Míro a jak mě odsud dostaneš? Míra věděl co na mě platí. Sedl si za volant a začal se pásat. Během vteřiny jsem byl venku z auta :-D. Dnes je to dva roky co nás opustili dva vyjímeční lidé. Prosím věnujte jim krátkou vzpomínku. Byli by strašně rádi a zaslouží si to. Díky Vám, že jsem Vás poznal a Míro tobě díky za to, že jsme byli přátelé s velkým P. Díky.